Černá Hora - průvodce po pobřeží
Výlety z pobřeží
Cetinje
Město leží na úpatí pohoří Lovćen, v kotlině Lovćenski dolac (700 m n.m.). Do r. 1918 bylo hlavním městem samostatného černohorského království, nyní je duchovním a kulturním centrem Černé Hory. Rozkládá se na okraji rozsáhlého kamenného krasového moře, 45 km západně od Podgorice, 29 km severovýchodně od Budvy.
V r. 1482 tu vybudoval své nové sídlo černohorský vládce Ivan Crnojević, když byl pod stále se stupňujícím tlakem Turků nucen opustit svůj sídelní hrad Žabljak na Skadarském jezeře a vybudovat si ve vnitrozemí nové sídlo. To dostalo své jméno podle říčky Cetiny.
Bylo pak po staletí místem, kde se organizoval boj Černohorců za svobodu. Když se koncem 17. stol. podařilo Turkům proniknout až do Cetinje, vyhodili černohorští obránci do povětří své náboženské a politické středisko, sídlo černohorských vládců - klášter Crnojevićů (Manastir Crnojevića) v Cetinji, aby nepadlo do tureckých rukou (vládcové - vladykové byli církevní i světskou hlavou Černé Hory). Po vyhnání Turků z Cetinje nebyl klášter obnoven. Začátkem 18. stol. byl vladykou Danilem postaven nový klášter zvaný Cetinjský kloášter (Cetinjski manastir), který byl pro stálé turecké nebezpeční dlouho jedinou stavbou ve městě. Sloužil především jako rezidence černohorských vladařů, to je i sídlo nejvyšší hlavy pravoslavné církve, vladyků. Teprve za Petra II. Petroviće Njegoše v 1. polovině 19. stol. se začalo s vybudováním skromného jádra města (podrobněji viz tematický článek: Černou Horu po stopách největší osobnosti černohorských dějin). Mimo jiné bylo postaveno i Njegošovo sídlo, palác zvaný Biljarda - Kulečník. Njegoš byl totiž milovníkem kulečníku, v Černé Hoře úplně neznámého. Dal si jej dovézt z Vídně do své rezidence, v které ale skromně obýval jen pár místností, většinu v ní zaujímaly státní úřady a další instituce, sídlila tu i Njegošova osobní garda a byla tu vývařovna pro poutníky.
K intenzivnímu rozvoji města mohlo dojít až pro Berlínském kongresu v r. 1878, kdy byla i formálně přiznána nezávislost Černohorského státu a Turci museli opustil zemi. Byl vybudován nový knížecí palác, školy, divadlo, obytné budovy, nemocnice, budovy diplomatických misí evropských států (tedy vyslanectví).
Nestarší cetinjskou stavbou je Valašský kostel (Vlaška crkva), ale dnešní vzhled má z 19. stol., kdy byla obnovena. Koncem 19. stol. byl její areál oplocen hlavněmi pušek (bylo jich celkem 1550 ks), které byly ukořistěny Turkům v osvobozovacích válkách v 2. polovině 19. stol.
Cetinjský klášter (Cetinjski manastir) na okraji města je kultovní stavbou Černohorců. Tento působivý stavební komplex byl sídlem černohorských vladyků od 18. stol. a až do postavení Biljardy i sídlo vládních úřadů. Pro zdůraznění kontinuity se zbořeným sídlem Crnojevićů, klášterem Crnojevićů v Cetinji, byly do něho vestavěny některé stavební články ze zničeného kláštera. Typické pro tento komplex jsou dvoupatrové konaky, to je mnišské cely, vestavěné přímo do skalního masívu. Součástí kláštera je i jednoduchý mariánský kostel, dále dominantní zvonice, hradby a hřbitov. V části konaků je dnes umístěna klenotnice, v níž jsou umístěny mimořádně cenné umělecké předměty, mj. jeden exemplář Oktoihu - Osmiglasniku z roku 1494, tj. první jihoslovanské knihy v cyrilici, vytištěné v tiskárně v Obodu), dále cenné dokumenty a mimořádný exponát - relikvie maltézského řádu johanitů. I dnes je klášter sídlem metropolity, tj. hlavy černohorské pravoslavné církve. Klášter býval i mauzoleem dynastie Petrovićů.
Njegošovo sídlo, Biljarda, stojí v centru Cetinje. Je to jednopatrová, mající podobu opevněného zámku, původně s olověnou střechou, která byla v době nejintenzivnější bojů s Turky sňata a spolu s olověnou sazbou ze zdejší Njegošovy tiskárny roztavena na zbraně. Dnes je v ní Njegošovo muzeum, věnované toto mimořádné postavě černohorských dějin (jeho básnické dílo, osobní předměty, dokumenty, portréty, umělecká díla vztahující se k jeho osobě). V jižní části areálu Biljardy je ve zvláštním pavilonu umístěna reliéfní mapa Černé Hory (v měřítku 1:10000), kterou vytvořili za rakouské okupace v době 1. světové války rakouští odborníci.
Poblíž Biljardy se nachází tzv. Ćipur, tj. místo, kde stojí mariánská dvorská kaple Nikoly I. Byla postavena na základech historického kláštera Crnojevićů, který vybudoval po ústupu ze Žabljaku v r. 1484 černohorský vládce Ivan Crnojević jako své sídlo. Když po 200 letech Černohorci sami vyhodili klášter do povětří, aby se nedostal do rukou pronikajících Turků, Turci jej pak následně úplně zničili. Dnes jsou sporé pozůstatky po archeologickém průzkumu zakonzervovány. V kapli je pohřben i Ivan Crnojević a král Nikola.
Velmi dekorativní stavbou ze zač. 20. stol. je Vládní palác (Vladin dom), postavený pro potřeby vlády a správních úřadů za černohorského království. Dnes je zde Historické muzeum (Istorijski muzej Crne Gore), který soustřeďuje převážnou část exponátů spojených s černohorskou válečnou historií (zbraně, trofeje, vyznamenání, dokumenty aj. V Uměleckém muzeu (Umjetnički muzej Crne Gore) jsou převážně obrazy jugoslávských malířů. Cenná je též sbírka ikon.
V paláci, který si jako své sídlo postavil ve 2. polovině 19. stol. tehdejší vládnoucí kníže Nikola I. (Palac - dvor kralja Nikole I. Petrovića) , je nyní Státní muzeum Černé Hory (Državni muzej Crne Gore).
Mezi budovami historických zahraničních misí - vyslanectví (místně legacije) vynikají hlavně budovy turecké, italské a anglické mise. Byly postaveny po mezinárodního uznání Černé Hory v r. 1878. Celkem bylo těchto zahraničních vyslanectví dvanáct.
Pro zahraničního návštěvníka je obzvlášť zajímavé Etnografické muzeum Černé Hory (Etnografski muzej Crne Gore), které zatím sídlí v někdejší budově srbského vyslanectví. Obsahuje exponáty, které nejsou nikde k vidění a jsou zaměřeny na každodenní život Černohorců v minulosti: způsob obživy, bydlení, nejcennější jsou však drahocenné kroje z různých krajů Černé Hory. Jsou až přepychově vybaveny a představovaly největší, mnohdy i jediný, majetek Černohorců. Neodmyslitelnou součástí mužských krojů byly i zbraně.
Jen 15 minut od středu města se nad Cetinským klášterem navštěvuje vyhlídka Orlí kras (Orlovi krš) s mauzoleem zakladatele dynastie Petrovićů, vladyky Danila (17. až 18. stol.), mauzoleum samo pochází z konce 19. stol.
Moderní sochařské umění reprezentuje v Cetinji socha nejvýznamnějšího představitele rodu Crnojevićů - Ivana Crnojeviće.
K velkým škodám došlo v Cetinji v r. 1986, kdy po vydatných deštích začala voda stoupat krasovým podložím a zaplavila město do výše několika metrů.
© foto Marie Trněná
© M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová 2006 - 2010
